Občanská iniciativa je jednou z mála možností přímé účasti občanů na unijním vládnutí zaručená “ústavou” EU. Výkonem tohoto práva mají občané nejen možnost ovlivnit rozhodování Unie, ale vytváří se jím unijní občanská společnost. Jeho význam tak přesahuje jeho konrétní obsah. Tomu musí odpovídat postavení práva na občanskou iniciativu v unijním “ústavním” systému a z toho vyplývající zvýšená ochrana. Rozhodnutí Komise je z tohoto pohledu protiústavní.
Za prvé, Komise neprokázala, že iniciativa spadá zjevně mimo rámec legislativní pravomoci Komise, už jen z toho důvodu, že se otázkou zjevnosti nezabývala. Za druhé, Komise příliš restriktivně vyložila pojem právní akt. Pokud občanská iniciativa může vést k pozitivní změně právního řádu, je nelogické, aby nemohla změně právního řádu zabránit. Navíc, specifický proces změny právního řádu uzavřením mezinárodní smlouvy oproti běžnému legislativnímu procesu není dostatečným důvodem pro rozdílný přístup. Za třetí, Komise fakticky vyzývá organizátory, aby počkaly na přijetí TTIP, a poté se domáhali zrušení, přičemž náklady zrušení budou nepoměrně vyšší než změna mandátu pro vyjednávání. A konečně za čtvrté, Komise zaměňuje politickou odpovědnost za právní. Pokud občanská inciativa nesměřuje zjevně mimo pravomoc Komise, pak je povinností Komise poskytnout občanské společnosti možnost zformulovat svůj postoj. Pokud iniciativa dosáhne potřebné podpory miliónu unijních občanů z alespoň čtvrtiny členských států, je na posouzení Komise iniciativu buď podpořit, anebo odmítnout a nést politickou odpovědnost před Evropským parlamentem a voliči.
Organizátoří občanské iniciativy se mohou nyní obrátit na unijní soudy, aby rozhodnutí Komise přezkoumaly. Paralela přístupu unijních soudů k individuálním žalobám, u kterých praktikují spíše restriktivní přístup, naznačuje, že i v tomto případě budou spíše opatrné. Unijní soudy by si však měly uvědomit historický význam svého rozhodování o mezích občanské iniciativy. Příliš restriktivní výklad bude mít negativní důsledky pro již tak oslabenou demokratickou legitimitu Unie v době, kdy unijní rozhodnutí mají stále zásadnější dopad na život občanů, kde TTIP je téměř paradigmatickým příkladem.