Praha v současné době narychlo řeší problém s licencemi na městskou čipovou kartu Opencard. Jako krizové řešení je přitom prezentován přechod zpět na papírové tramvajenky a předplatní kupony, který je přirovnáván k návratu od elektrických tramvají ke koňkám. Nevládní organizace Iuridicum Remedium (IuRe), která se kartě Opencard věnovala od jejího vzniku zejména pokud jde o otázku ochrany dat oponuje, že návrat k papírovým kuponům vůbec není špatné řešení.
IuRe na kartě Opencard v minulosti kritizovalo mimo jiné nezabezpečené čipy karet, předávání osobních údajů neprůhledným společnostem nebo rizika plynoucí z propojování údajů z čipu karty s plánovaným zavedením turniketů a sofistikovaných kamerových systémů v pražském metru. Výsledkem kampaně bylo mimo jiné prosazení zavedení anonymních karet. Vedle Opencard kritizovalo i řešení u řady dalších městských čipových karet, jako je třeba Plzeňská karta nebo karty v Pardubicích a Hradci Králové.
„Zakořeněná představa, že jediným možným řešením předplatného na MHD ve městech je čipová karta, bohužel dopředu dusí jakékoli diskuze. Přitom bychom se zejména měli ptát, jaké jsou přínosy takových karet a co za ně naopak musíme zaplatit a jaká rizika jsou s nimi spojena. A to nejen ve vztahu k projektu Opencard, který byl problémový i ve srovnání s projekty jiných čipových karet, ale u projektů městských mutifunkčních karet obecně. Podobné projekty sice jinde nestojí více než miliardu, jako stála Opencard Pražany, ale desítky či stovky milionů obvykle ano,“ upozorňuje Jan Vobořil, výkonný ředitel IuRe.
Základem všech podobných čipových karet v českých městech je předplatné na MHD, další služby jsou využívány málo a jejich smyslem je spíše zatraktivnit čipovou kartu pro občany města, než řešit nějakou jejich potřebu. Obvykle jde o možnost nahrát na kartu například aplikaci legitimace do městských knihoven, nahrát na kartu hotovost a tou pak platit na vybraných místech provozovaných městem, jako jsou sportoviště nebo muzea, případně využívat slevy smluvních partnerů.
„Všechny tyto služby lze velmi jednoduše zabezpečit bez čipových karet draze dotovaných obcemi. Jedinou smysluplnou aplikací, kterou by obce měly zajistit tak zůstává předplatné na MHD, vše ostatní bez jakýchkoli obtíží a veřejných nákladů je možné zajistit běžnými prostředky, které každý z nás beztak nosí v peněžence, jako je bankovní karta, hotovost nebo průkaz totožnosti. Proklamovaná multifunkčnost karet je drahá a v zásadě zbytečná. Utratit desítky či stovky milionů za to, že pár tisíc čtenářů má v peněžence o jednu kartu méně, protože legitimace do knihovny je nahrána na městské kartě, není záblesk moderny, kterému bychom měli tleskat, ale jednoduše plýtvání veřejnými penězi,“ doplnil Vobořil.
Výhody předplatných kuponů na MHD nahraných na čipové kartě nebyly u Opencard ani jiných čipových karet velké. V podstatě se jedná o možnost blokace a vystavení duplikátu v případě ztráty karty nebo o možnost pozdržení platnosti kuponu například v době prázdnin. Toto by šlo zajistit i u papírových kuponů stejně jako prodej na dálku bez nutnosti vystát frontu na kupon. Celý systém předplatného na MHD v Praze by se měl podle IuRe zjednodušit. „Cestou správným směrem by byla zejména anonymizace cestování, ať už s přenosnými kartami, nebo s kartami opatřenými pouze fotografií bez dalších osobních údajů, která zajistí, že na kartu jezdí stále stejný člověk. Odpadly by náklady na vedení databází osobních údajů a jejich zabezpečení. Odpadly by i rizika sledování pohybu lidí a zneužití těchto dat,“ uvedl Vobořil. „Této potřebě může stejně dobře posloužit papírový kupon jako mnohonásobně dražší čipová karta. Návrat k papírovým kuponům by tak byl vůbec nejlepším řešením a ještě lepší zprávou bude, pokud Praha nepodlehne v následujících letech lobbingu IT firem a touhy po nějaké další čipové kartě se vzdá do doby, kdy toto řešení bude mít nějaký smysl a přínos,“ uzavřel.
