Na schůzi Poslanecké sněmovny, která bude zahájena v úterý 27.6. je na pořadu jednání i kontroverzní bod týkající se významného posilování pravomocí zpravodajských služeb při monitorování, ale i aktivního zasahování do elektronické komunikace. To vše za velmi neprůhledných podmínek. Podle plánu by se k sněmovnímu tisku č. 931 měli poslanci dostat ve středu odpoledne.
Schválení novely zákona o Vojenském zpravodajství, za jejíž přípravu získalo Ministerstvo obrany Cenu Velkého bratra za rok 2016, přinese možnost zpravodajců připojovat přímo do soukromých sítí svá vlastní zařízení, která budou moci nejen monitorovat internetový provoz, ale zároveň ho i aktivně ovlivňovat, měnit či blokovat.
Předkladatelé zdůrazňují, že jejich cílem je „pouze“ sledování metadat, nikoli obsahu komunikace, byť ani tomu nic technicky bránit nebude. Každopádně zcela tak pomíjí, že z metadat - lze vyčíst celou řadu informací často mnohem efektivněji, než z analýzy obsahu. Zejména to pak platí při plošném zpracování obrovského množství dat, možnostem jejich počítačového zpracování a propojením s dalšími osobními daty, kterými zpravodajci disponují, nebo k nimž se mohou legálně dostat.
„To, že sledování metadat zasahuje do soukromí minimálně stejně, jako sledování obsahu komunikace je dnes bráno odbornou komunitou jako fakt. Opakovaně se k tomu vyjádřila i judikatura, včetně Soudního dvora Evropské unie či našeho Ústavního soudu. Je zarážející, že se nám z úst předkladatelů novely vrací dnes již okřídlené a vysmívané vyjádření prezidenta Obamy „this is just metadata“ přednesené v reakci na aféru americké NSA před více než třemi lety. Ukazuje to pouze na to, že obavy z budoucí činnosti vojenských zpravodajců mají reálný základ,“ uvedl Jan Vobořil z nevládní organizace Iuridicum Remedium, která na chystanou novelu dlouhodobě upozorňuje.
Řešení otázek kybernetické obrany je nepochybně naléhavé a soukromé subjekty, které při této činnosti chtějí zpravodajci suplovat, s tímto ostatně mají již bohaté a každodenní zkušenosti. Navrhované znění zákona je ovšem tak neurčité, že ho lze považovat spíše za jakýsi bianko šek pro činnost zpravodajských služeb v sítích elektronických komunikací. Určité utajení zejména v technických detailech je u zpravodajských služeb pochopitelné. Zákon ale musí obsahovat pravidla, za nichž může docházet ke sběru osobních dat, jejich dalšímu zpracování. Měla by být upravena pravidla přístupu i likvidace. Nic z toho zákon neobsahuje, což už samo o sobě vede k pochybnostem o jeho ústavnosti.
Je třeba připomenout, že plošné sledování elektronických komunikací, bylo koncem minulého roku jednoznačně odmítnuto jako neústavní ze strany Soudního dvora Evropské unie. Poslanci tak budou schvalovat něco, co s velkou pravděpodobností je v rozporu s evropským a tedy i naším ústavním právem. Místo aby byl s ohledem na tuto judikaturu vládou revidován stávající systém, kdy stát ukládá operátorům uchovávat několik měsíců zpětně údaje o komunikaci každého z nás, tak zde máme další nástroj plošného sledování, který je potenciálně mnohem invazivnější, a u nějž se v tuto chvíli fakticky nepočítá s efektivní a nezávislou kontrolou.
