Jen málokterý právní předpis může tak plošně ovlivnit co budeme moci sledovat a nahrávat online.
Nacházíme se v mezičase, kdy se právě v Bruselu v tzv. trialogu dojednává podoba směrnice o autorských právech na jednotlivém digitálním trhu . Jednání probíhají za zavřenými dveřmi mezi zástupci předsedající země, Komise a Evropského parlamentu, dá se však čekat, že ve věci iniciativní europoslankyně Reda je o své iniciativě zveřejní. Opírá se o nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora, které potvrzuje právo občanů vědět, jak se v trialogu jedná. Zde se pozornost desetitisíců Evropanů očekává - návrh vyvolal po Evropě velkou nevoli mimo jiné kvůli institutu předběžné kontroly obsahu nahrávaného uživateli v čl. 13. Mezi novináři i veřejností se pro postup ujal termín „filtrovací“ nebo také „cenzurní““mašina“.
Povinnost zajistit ochranu autorských práv by měli zástupci online platforem preventivně (na rozdíl od dnešního principu odpovědnosti až po znalosti faktu, že nabízí obsah, který porušuje něčí práva). Při množství obsahu nahrávaného dnes uživateli na různé platformy znamená tato povinnost jediné – nasazení robustních systémů předběžné kontroly veškerého uploadu, napojených na databáze autorsky chráněných děl (obvykle v držení tzv. držitelů práv jako je OSA, Dilia, mediální domy apod.).
Je jasné, že takové srovnání textů je technicky mnohem snazší než porovnání obsahu audiovizuálního, zejména když dochází k užití jeho částí (často jako memy), přetváření, parodování a podobně. Obavy z tupého odmítání legálního obsahu strojem jsou namístě. Ani dnešní nejvíce „smart“ řešení neumí nahradit právní posouzení dovolené citace či jiných početných výjimek z autorského práva u nahrávaných videí, hudby, animací... Že tato technologické nástroje nefungují ani co do přesnosti, ukazuje nástroj YouTube (ContentID), který čas od času odmítne nahrát čerstvě vytvořené dílo samotnému autorovi. Otázka zní, zda je akceptovatelné, aby se v rámci boje s porušováním autorských práv bránilo lidem nahrávat legální obsah omylem vyhodnocený jako závadný?
Na semináři konaném k návrhu směrnice v poslanecké sněmovně koncem srpna bylo nabito. Prostor pro vyjádření dostaly zájmy a pozice téměř všech zúčastněných hráčů – držitelů práv jako OSA, DILIA a další, mediálních domů, nevládek prospotřebitelských i vzdělávacích, akademiků i ministerstev kultury a průmyslu a obchodu. Záznamy ze semináře jsou pouze na webu klubu pořadatelů semináře, představují nicméně soustředění argumentů všech skupin na jednom místě. Nemálo dramatická debata se nevedla jen k argumentům k článku 13 (a článku 11, kde se ohledně licenčních poplatků i za úryvky perou především zájmy mediálních domů a zájmy gigantů s velkým dosahem jako je Google), ale také o tom, jak moc jsou držitelé práv pirátstvím poškozováni.
Ujasnění této věci má zásadní dopad na podobu směrnice, která se právě domlouvá v trialogu: zejména v otázce, jak moc by měla směrnice omezit práva uživatelů ohledně přístupu a sdílení obsahu. Právní předpis by totiž neměl jednu nepravost vyřešit tím, že zakotví poškození práv skupiny jiné.
Dobrý podklad- odpověď nám může pro české podmínky poskytnout Ministerstvo průmyslu a obchodu. To si zadalo zpracování zmapování trhu ISP hostingu ve vztahu k dodržování autorských práv. Během tohoto měsíce by měl být tento výstup hotov, na jeho obsah nás bude zvědavo myslím dost. Všem zájemcům o pozadí problému – tedy o to, jak moc se autorská práva u nás online porušují a jak moc to poškozuje autory a jak držitele práv – doporučuji studii doptávat.
Hlasování (nejen) českých europoslanců pak budeme moci sledovat nejspíš na konci tohoto roku.
Helena Svatošovávatošová
