Generální advokát Evropského soudního dvora dnes zveřejnil své stanovisko týkající se souladu tzv. směrnice o data retention s Listinou základních práv EU. Směrnice z roku 2006 přikazuje státům, aby upravily povinnost všech poskytovatelů elektronických komunikací uchovávat pro potřeby bezpečnostních složek údaje o veškeré elektronické komunikaci. Stanovisko bylo vydáno v rámci řízení o dvou předběžných otázkách přednesených ústavními soudy v Irsku a Rakousku na základě stížnosti irské neziskové organizace Digital Rights Ireland a rakouské hromadné ústavní stížnosti iniciované organizací AK Vorrat.
Generální advokát Pedro Cru Villalón ve svém stanovisku uvádí, že je celá směrnice v rozporu s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv EU, čl. 6 směrnice pak rovněž s čl. 7 Listiny. Podle stanoviska je plošné uchovávání provozních a lokalizačních údajů velmi závažným zásahem do práva na ochranu soukromí. Uchovávané údaje mohou vést k přesnému a úplnému zmapování chování určité osoby. Zásadním nedostatkem je skutečnost, že směrnice nijak neupravuje otázky přístupu k uchovávaným údajům a využívání těchto údajů. Směrnice je rovněž neproporciální, když dává širokou možnost uchovávat údaje po nepřiměřeně dlouhou dobu až 2 let. Generální advokát požaduje aby účinnost konstatování neplatnosti směrnice byla pozastavena až do doby, kdy budou odstraněny konstatované nedostatky.
„Na neústavnost data retention upozorňujeme již řadu let. U provozních a lokalizačních údajů existuje velké riziko jejich zneužití, což se v minulosti již potvrdilo v řadě evropských států, včetně několika afér zneužití údajů ze strany příslušníků Policie ČR,“ uvádí Jan Vobořil, výkonný ředitel občanského sdružení Iuridicum Remedium (IuRe), které iniciovalo ústavní stížnost, na základě níž Ústavní soud v roce 2011 zrušil českou úpravu povinnosti uchovávat plošně údaje o elektronické komunikaci vycházející ze směrnice o data retention. „Stanovisko Generálního advokáta sice není pro konečné rozhodnutí Evropského soudního dvora závazné, v praxi ale bývá zpravidla respektováno. Dá se tedy očekávat, že neústavnost směrnice potvrdí i soud,“ doplnil.
Podle IuRe může mít potvrzující rozhodnutí soudu o neústavnosti směrnice vliv na posuzování národních úprav data retention a otevírá nový prostor pro další ústavní stížnosti podané k národním ústavním soudům, které budou směřovat proti národním úpravám. „V České republice je například řada důležitých otázek včetně samotného rozsahu uchovávaných informací v nové právní úpravě upravena vyhláškou a nikoli zákonem. Generálním advokátem kritizovaná chybějící dostatečné zákonné záruky v úpravě přístupu a využívání provozních a lokalizačních údajů byla sice v reakci na rozhodnutí Ústavního soudu řešena v rámci trestního řízení, stále ale existují značné nedostatky u dalších oprávnění. Velmi vágní je třeba vymezení oprávnění policie vyžadovat údaje mimo trestní řízení podle zákona o policii. To umožňuje policistům bez povolení soudu získávat údaje prakticky o komkoli pokud to odůvodní například tím, že je to v rámci pátrání po hledané osobě,“ uzavřel Vobořil.
S napětím tak lze očekávat závěrečné rozhodnutí Evropského soudního dvora, který načrtne pravidla a limity sledování elektronické komunikace u nás i v ostatních zemích EU.
Zdroje:
Stanovisko Generálního advokáta (anglicky): http://edri.org/wp-content/uploads/2013/12/C-293-12-AGOP-1.pdf
Zpráva o stanovisku (česky): http://curia.europa.eu/jcms/upload/docs/application/pdf/2013-12/cp130157cs.pdf
