Iuridicum Remedium podalo v pátek 10. 5. 2013 podnět Úřadu pro ochranu osobních údajů směřující proti zpracování osobních údajů v souvislosti s administrací projektu sKarty ze strany České spořitelny. „Úřad pro ochranu osobních údajů na základě našeho předchozího podnětu v lednu tohoto roku označil za neoprávněné předání osobních údajů příjemců sociálních dávek ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí České spořitelně. Tato kontrola se ovšem nezaměřila na otázky dalšího zpracování těchto údajů u České spořitelny. Nelegálně předané údaje mohou být jen těžko novým držitelem legálně zpracovávány. Česká spořitelna by měla být postižena za zapojení do projektu sKaret podobně jako MPSV,“ uvedl výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.
Občanské sdružení zejména upozorňuje na to, že údaje části občanů Česká spořitelna zpracovává zcela bez jejich souhlasu. U další části je tomu tak na základě smlouvy, kterou musel podepsat každý, kdo si přebíral sKartu. Přitom podpis smlouvy byl často vynucen hrozbou nevyplácení sociálních dávek. „Pro řadu lidí by pozastavení výplaty sociálních dávek znamenalo skutečně vážný problém. Smlouvy uzavírané v atmosféře těchto opakovaných mediálních hrozeb tak považujeme za nesvobodné a tudíž neplatné,“ řekl Vobořil.
Jiří Knitl, manažer Fondu Otakara Motejla, který s IuRe na projektu spolupracuje, dodává: „Je naprosto alarmující, jak bezohledně se MPSV zachovalo k občanům. Svojí neprofesionalitou vytvořilo atmosféru chaosu, zmatení, neznalosti a občany často proti jejich vůli donutilo stát se klienty soukromého bankovního subjektu. Nelegální disponování osobními údaji občanů v rukou České spořitelny je pak pomyslným vrcholem celého procesu. Je nutné vést k odpovědnosti politiky a úředníky stojící za prosazením projektu sKaret.“
Podle IuRe je dále sporný nárok České spořitelny na jakékoli kompenzace v případě ukončení projektu sKaret, neboť smlouva o administraci sKaret podepsaná mezi Ministerstvem práce a sociálních věcí a Českou spořitelnou je zřejmě absolutně neplatná. „Administraci sociálních dávek nemůže podle zákona provádět soukromá banka. Samotný předmět smlouvy v bodě 3 smlouvy je tak podle našeho názoru v rozporu se zákonem. Smlouva sama je pak zřejmě jako celek neplatná,“ uvedl Vobořil. Z takto neplatné smlouvy pak nelze dovozovat nárok České spořitelny na jakoukoli kompenzaci, o níž se ve smlouvě mluví. V úvahu by mohla připadat kompenzace za bezdůvodné obohacení na straně České republiky, případně na náhradu škody, pokud by neplatnost způsobilo MPSV. Otázkou ovšem je, v čem by toto bezdůvodné obohacení mělo v případě ukončení projektu sKaret vlastně spočívat. Pokud jde o náhradu škody, tak jednostrannou odpovědnost MPSV za neplatnost smlouvy nelze podle názoru IuRe dovodit, protože o rozporu smlouvy se zákonem v okamžiku jejího podpisu musely vědět obě smluvní strany. „Hrozbu kompenzací pro Českou spořitelnu považujeme za zdržovací taktiku, jejímž cílem je udržet tento od počátku chybný projekt při životě. Ministerstvo by se mělo zaměřit jednoznačně na co nejrychlejší ukončení projektu při zachování plynulosti výplaty sociálních dávek,“ uzavřel Vobořil.
