1.
Klienta, provádějícího v nedělním podvečeru úklid chodníku před obchodem, nad nímž současně bydlí, se otázal muž doprovázený mladší ženou, zda je p.X. Po kladné odpovědi mu muž zamával před obličejem nějakým papírem a se ženou, která ho doprovázela, vnikl do obchodu. Zde mu sdělili, že jdou provést exekuci. Klient po nich požadoval předložení nějakého dokladu, kterým by mohli tyto skutečnosti potvrdit, což však hrubým způsobem odmítli, stejně jako prokázání své totožnosti. Na to klient odvětil, že jde zavolat policii a současně přivolal svou ženu, která se nacházela v prostoru skladu. Ani její opakovaná výzva na předložení nějakých dokladů nebyla vyslyšena. Za přítomnosti manželky byli osoby požádány, aby do příjezdu policie objekt opustili. V reakci na to začal být neznámý muž arogantní, vyhrožoval, že nechá zavřít, že je exekutor a může si dovolit všechno. Na to klient vystrčil dotyčného ze dveří, zamkl a vyčkali příjezd policie. Po jejím příjezdu došlo k podání vzájemného trestního oznámení, přičemž klientovo podání bylo policií odloženo a klient sám byl obviněn z trestného činu napadení veřejného činitele.
Při následném trestním stíhání, ani při soudním řízení nebyly klientovy námitky brány v potaz a byl odsouzen za spáchání výše uvedeného trestného činu k trestu odnětí svobody prvoinstančním, a následně i odvolacím soudem. Za dostačující důkaz soud považoval výpovědi muže ndash; exekutora a ženy v jeho doprovodu. Na důvěryhodnosti jejich výpovědi neubral ani fakt, že jejich výpovědi byly doslova shodné a že ve formulacích z protokolu je lišila pouze změna v mužském či ženském rodě. Naopak výpovědi klienta i jeho manželky byly považovány za účelové a další navrhované důkazy neprovedeny z důvodu nadbytečnosti.
Z výpovědi exekutora navíc vyplynulo nejen přesvědčení, že si může dovolit vše, co uzná za vhodné (navíc dle jeho vyjádření v souladu se zákonem), ale i skutečnost, že celý zinscenovaný pokus o mobiliární exekuci (odvezení mobilních věcí z obchodu) byl jen hrozbou, mající klienta donutit k zaplacení nemalé částky, neboť dle exekutorových slov se domníval, že klient nebude riskovat likvidaci svého podnikání a raději zaplatí.
Celá výše popsaná záležitost však nebyla ukončena odsouzením klienta, jak by se bylo možné domnívat, nýbrž měla ještě další pokračování. Klient se nehodlal smířit s arogantním a dle jeho názoru protiprávním jednáním exekutora, a chtěl na jeho chování podat stížnost k Exekutorské komoře. Vzhledem k tomu, že šlo o dobu, kdy exekuce byly ve svém počátku a neměl informaci o jejím sídle, rozhodl se navštívit exekutora v jeho Exekutorském úřadu a zmíněnou adresu pro podání stížnosti si zde vyžádat. Nic netušící přítomnou pracovnicí byl vpuštěn dovnitř a zde se setkal s exekutorem, kterému sdělil, že na něj hodlá podat stížnost a požaduje sdělení adresy. Exekutor se rozčílil a řekl, že když je to tak, tak mu provede další mobilní exekuci na věci, které má u sebe, načež mu uzmul mobilní telefon, kterým chtěl po těchto výhrůžkách klient přivolat policii. Vzhledem k tomu, že se jednalo o starší telefon nižší řady, bylo zřejmé, že není ve svém jednání veden zájmem vymoci částku pro oprávněného (tu mu ostatně klient zaslal hned prvního následujícího dne po první „návštěvě“), ale pouze o projev msty a exekutorovi moci. Klient exekutorovi následně odejmul brýle a pravil, že mu je vrátí až poté, co mu exekutor telefon vrátí. Exekutor na něj skočil a visel mu na krku do příjezdu policie, kdy sebe zúčastnění opět vzájemně podali trestní oznámení.
Po několikaletém (!) a marném pokusu o řešení prostřednictvím Exekutorské komory se klient obrátil na sdružení IuRe (Iuridicum Remedium), které se otázkami pochybení exekutorů zabývá, eviduje je a snaží se osobám poškozeným jednáním exekutorů pomoci. Ke škodě klienta již od uvedeného jednání uplynula delší doba a tím pádem marně uplynuly lhůty k podání opravných prostředků. Stejně jako v řadě dalších evidovaných případů, i zde je možno shledat celou řadu skutečností, u kterých by bylo třeba uvažovat o změně, či zpřesnění.
I když uvedená jednání či úkony exekutora nejsou výslovně protiprávní, nelze o nich v žádném případě hovořit jako o lidsky přípustných a s právními principy minimálně hraničících. První shledanou a dosud nedořešenou věcí je prokazování osoby, která hodlá exekuci provézt. Jen stěží je možné se smířit s tím, že pokud někdo takřka podloudným způsobem vnikne do objektu jiné osoby, tak je od zloděje či lupiče rozeznatelný pouze tím, že o sobě prohlásí, že je exekutor… Celý výkon musí probíhat zcela transparentně, způsobem nevzbuzujícím pochybností o přípustnosti exekuce. Stejně tak je třeba důsledně trvat na korektnosti jednání exekutorů a rozhodně se postavit proti možnosti zneužívání jejich postavení.
Další oblastí, do níž míří námitky IuRe, je důkazní rovina. Zúčastněným osobám (neboť se nemusí jednat jen o poškozeného, ale i tzv. třetí osoby) je třeba umožnit řádné zadokumentování průběhu exekuce i zajišťovaných věcí. Nelze nadále připouštět praktiky, kdy je exekucí postižena movitá věc, kterou hodlá povinný použít k přivolání policie či právního zástupce, stejně jako věc, jíž se snaží zadokumentovat průběh (často s právem nesouladný) exekuce. V neposlední řadě je třeba důsledně dbát jednoho ze základních pravidel ndash; exekuce není dalším druhem sankce! Jak je známo z názoru Ústavního soudu, exekuce má sloužit výhradně k vymožení nesplněné povinnosti. Nelze tolerovat terorizování povinného či třetích osob, či umožnění projevů moci přesahujících rámec nezbytnosti.
Činnost kontroly, kterou nad sebou samými vykonávají exekutoři, je zcela neprůhledná. Mimo členy kárného senátu, kteří rozhodují o tam, zda k pochybení došlo či nikoliv, se o výsledku (natož o skutečném stavu) nikdo nedozví… I zde se IuRe v rámci připravovaných novel snaží o změnu.
2.
Klientka se na IuRe obrátila s problémem svého syna, kterému jako ¼ spoluvlastníkovi nemovitosti exekutor znemožnil zúčastnit se dražby, aby mohl exekucí postižený spoluvlastnický podíl ¾ ostatních spoluvlastníků nabýt do vlastnictví.
Pokud je exekucí postižena nemovitost povinného, zpeněží se v dražbě. Mezi základní povinnosti při zpeněžování nemovitosti patří řádné ocenění, vydání rozhodnutí o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášku) a také její řádné rozeslání zákonem stanovenému okruhu osob, jež se většinou až po jejím obdržení dozví, že se určitá nemovitost v dražbě prodává. Do okruhu těchto osob patří také ti, kteří mohou uplatnit předkupní právo k nemovitosti, tedy typicky ostatní spoluvlastníci, kteří mají nejen právo se dražby zúčastnit, ale navíc nabýt nemovitost oproti jiným za zvýhodněných podmínek. Pokud však exekutor dražební vyhlášku řádně nedoručil a spoluvlastník se o chystané dražbě nedozvěděl, nemůže své předkupní právo uplatnit. Ještě citelnější je skutečnost, že při dražebním jednáním je vyvolávací cena pouze ve výši 2/3 odhadnuté ceny, a při opakované dražbě pouze 1/2. Pokud se dražební vyhláška řádně nerozešle a o chystané dražbě se dozví pouze „vyvolené“ osoby, mohou tak nabýt vlastnictví za nesrovnatelně výhodnějších podmínek. Porušení povinnosti sice dle Exekutorské komory zakládá kárnou odpovědnost exekutora, avšak sankce není nijak přísná. Postih, který pro takového chybujícího exekutora považuje Exekutorská komora za dostatečný, je napomenutí.
I v tomto případě se klientka na IuRe obrátila bohužel příliš pozdě, v době, kdy již nebylo možno žádného opravného prostředku využít. Nejen na základě tohoto poznatku směřují snahy IuRe o úpravu i této oblasti a snaží se navrhovat novelizaci právní úpravy tak, aby ať už vědomým jednáním či opomenutím exekutora k vyloučení zákonem určených osob nedocházelo.
3.
Klientka se na IuRe obrátila se žádostí o radu a řešení exekuce vedené na spoluvlastnický podíl spoluvlastníka nemovitosti, kterou nabyla do spoluvlastnictví.
Na základě dědického řízení se stala většinovou spoluvlastnicí domku, který zdědila po svém příbuzném. Dalším spoluvlastníkem je její bratr. Vinou zanedbané údržby je nemovitost ve velmi špatnému stavu a náprava přesahuje možnosti všech současných spoluvlastníků, proto se rozhodla situaci řešit prodejem a po delší snaze nalezla i potenciální zájemce o koupi. Osobám, které do té doby v domě bydlili a po řadu let nehradili žádné platby ani neprováděli nutnou údržbu, nalezla jiné bydlení. Při vedení jednání o prodeji však vyšlo najevo, že podíl jednoho ze spoluvlastníků je postižen exekucí ve výši několika desítek tisíc korun, spojila se tedy s exekutorem a na radu svého právního zástupce mu požadovanou částku uhradila, aby uvažovanému prodeji nemovitosti nestálo nic v cestě. Následně však zjistila, že je spoluvlastníkův podíl zatížen další exekucí, několikanásobně vyšší. Její další jednání s exekutorem, vedoucím další exekuci, však vyznělo do ztracena. Její snaha o vyvolání jednání a úhradu se překvapivě nesetkala s kladnou odezvou. Na zaslanou písemnou nabídku neodpověděl a při následném telefonickém zjišťování odvětil, že to řešit nebude, neboť tato částka ani prodej nemovitosti pro něj nejsou zajímavé. Logická úvaha, že je klientka ve svém jednání vedena očekávaným ziskem z prodeje, je v tomto případě lichá. Hlavním důvodem, proč se snaží prodej urychleně uskutečnit i za cenu vysokých majetkových ztrát, je, že nemovitost svým špatným stavem již ohrožuje okolí a klientce hrozí sankce ve výši několika desítek tisíc korun, pokud nedojde k nápravě.
Poté, co se obrátila na IuRe, zjistila, že celá situace je řešitelná i jiným způsobem. V prvé řadě jí bylo sděleno, že úhrada další exekuce nemusí být řešením, neboť nebude mít jistotu, že se jedná o poslední vedenou exekuci. Taktéž jí do té doby nebylo jasné, že exekuce není vedena na nemovitost jako celek, ale pouze na menšinový spoluvlastnický podíl. Vzhledem k tomu je zde výrazný předpoklad, že ani při případné dražbě tohoto podílu by se jen obtížně hledal zájemce, a i pokud by se někdo takový objevil, měl by většinový spoluvlastník právo nabýt podíl do svého vlastnictví za tutéž cenu. Taktéž se jí otevírá možnost prodat pouze svůj většinový podíl (samozřejmě při povinné nabídce předkupního práva ostatním spoluvlastníkům), což by v jejím případě byla cesta zřejmě nejméně komplikovaná.
Z uvedeného případu vyplývá opět několik problémových okruhů, které se IuRe snaží v rámci připravované novelizace řešit. Jak je popsáno v jiném řešeném případě, je zde problém dostupnosti informací pro osoby ndash; spoluvlastníky věci. Nejen tzv. třetí osoby, ale i sám povinný často ani neví, že je nějaká exekuce na něho vedena. Taktéž komunikace s exekutorem patří mezi často negativně zmiňované. Je známa řada případů, kdy je i pro účastníky řízení takřka nemožné se s exekutorem spojit a problematiku řešit, ba i pouze nahlédnout do spisu. Přitom lhůty, které se v exekučním řízení vyskytují, jsou nevšedně krátké a jejich marné uplynutí může mít přímo fatální důsledky.
4.
Klientka se na IuRe (Iuridicum Remedium) obrátila s následujícím problémem: exekutor se rozhodl, že za dluhy manžela postihne její nemovitost, kterou má ve svém výlučném vlastnictví. Tato skutečnost sice vyplývala z úředně ověřeného nabývacího titulu, avšak exekutor klientce sdělil, že ho to nezajímá. Včasné klientčino reagování zamezilo exekutorovi možnost uskutečnit prodej nemovitosti v dražbě, neboť na rozdíl od movitých věcí má u nemovitosti včasně podaná žaloba na vyloučení věci z exekuce odkladný účinek. IuRe pro klientku uvedenou žalobu vypracovalo a v současné době očekává na výsledek soudního jednání.
5.
Klient kontaktoval IuRe (Iuridicum Remedium) v souvislosti s exekucí, mající svůj původ v neuhrazené pokutě 300,– Kč, jež mu byla uložena za spáchání dopravního přestupku. Klient v tomto případě nenamítal neoprávněnost uložené sankce, jeho námitky však směřovaly ke způsobu, jímž byla po něm úhrada požadována. Jak vyplývá z předložené dokumentace, snažil se exekutor i přes opakovaný kontakt vyvolat potřebný tlak k úhradě příslušné částky, která mezitím dosáhla výše … Kč, tak, že na adresu nikoliv jeho, nýbrž do domu, v němž bydlí klientovi nejbližší příbuzní, veřejně vyvěsil výzvu k zaplacení ve výši 20.840,– Kč s uvedením jeho jména a data narození. Tato výzva, přilepená na dveře výraznými žlutými samolepkami s černým označením „EXEKUCE“, obsahovala nejen zvýrazněné výhružky, že bude provedena exekuce jeho majetku i bez přítomnosti klienta, ale i data klienta. Na věci nic neměnilo, že klient opakovaně upozorňoval pracovníky exekutora, že k tomuto bytu nemá žádný vztah a bydlí zde jen příbuzní.
V tomto případě IuRe nabývá dojmu, že postup pracovníka exekutora měl sloužit k vyvolání tlaku zejména na příbuzné, aby uhradili či donutili uhradit požadovanou částku. Přesto, že sami neměli s jeho dluhem nic společného, klient se zde nevyskytoval a formálně ani neformálně nebydlel, měli vážný důvod obávat se o svůj majetek. Současná právní úprava připouští zajištění a následné zpeněžení majetku, u kterého exekutor nabude přesvědčení, že je povinného. Ve skutečnosti může jít o pouhý dojem, ničím dalším přímo nepodložený. Byl publikován případ, kdy došlo k exekuci majetku osoby, v jejímž bytě povinný v minulosti prováděl nějakou opravu a všímavý soused o tom informoval exekutora. Jedinou způsobilou obranou proti exekuci takových věcí je podání vylučovací žaloby, avšak na rozdíl od nemovitostí ani její podání není překážkou zpeněžení věcí.
IuRe v takových případech navrhuje, aby podanou žalobou došlo ze zákona k zablokování prodeje zajištěných věcí až do pravomocného rozhodnutí soudu, nikoliv aby to záviselo na dobré vůli exekutora. Současně se IuRe zasazuje za nastavení pravidel, jak může třetí osoba (vlastník věcí, který není „povinným“) prokázat exekutorovi vlastnictví k věci, aniž by byl nucen žalobu podávat. Ani tato úprava v současnosti není a opět závisí jen na názoru exekutora.
