Vládní koalice schválila návrh poslankyně Řápkové o zostření exekucí. Jde o umožnění exekuce dávek pomoci v hmotné nouzi. Dlužníkům nově nezůstane životní minimum (např. 3126,- Kč pro jednu osobu), nýbrž jen minimum existenční (2020,- Kč na osobu). Navíc budou moci příjemci těchto dávek, kteří dluží státu, kraji nebo obci, podepsat dohodu o srážkách, dle níž jim pak může být zabavováno i ono existenční minimum. Novela se bude vztahovat i na dluhy vzniklé v minulosti (nikoli však na dluhy, ohledně nichž soud exekuci již nařídil).
Zpřísnění se netýká jen pachatelů přestupků či dluhů vůči obcím nebo jakýchsi „notorických neplatičů“, jak tvrdili někteří poslanci. Novela se týká všech dluhů a všech dlužníků, kteří jsou v hmotné nouzi (ostatních dlužníků, např. těch, kterým jsou prováděny srážky ze mzdy, se změna nedotkne). Půjde také o dluhy z půjček od nebankovních ústavů, o nichž se při schvalování hovořilo, ale třeba i o zkrachovalé podnikatele dlužící státu daně nebo rodiny neschopné splácet hypotéky.
Novela znamená razantní zhoršení postavení dlužníků. Příjmy některých těchto nemajetných osob klesnou zhruba o třetinu; u rodin s dětmi zřejmě nebude pokles tak dramatický, i jejich, již tak nízké, příjmy se ale ještě sníží. Sám zákon totiž charakterizuje existenční minimum jako částku „umožňující přežití“.
Odpovídající měrou naopak posílí svou moc nad mnoha lidmi soukromí exekutoři. Iuridicum Remedium s dalšími subjekty občanské společnosti (např. Nadací OSF Praha) již léta volá po efektivnějším dohledu nad těmito soukromými podnikateli, kteří jsou vybavení veřejnou pravomocí a u nichž je tedy pokušení zneužít tuto pravomoc k vlastnímu obohacení přímo zakódováno. Namísto posílení odpovědnosti exekutorů však přichází větší přísnost na dlužníky. Přitom mezi lidmi, jejichž práva exekutoři porušují a jimž Iuridicum Remedium pomáhá, jsou nejen dlužníci, nýbrž i věřitelé.
A právě u věřitelů se zastavím. Smyslem exekucí je vydobýt věřitelům jejich peníze. Z rétoriky poslankyně Řápkové a z diskuse v parlamentu je však jasné, že cílem sporného zákona není zlepšení vymahatelnosti dluhů; důvodová zpráva k zákonu třeba vůbec nevyčíslila, kolik peněz věřitelé (např. obce) v důsledku zpřísnění vymohou. Motivem novely je přesvědčení politiků, že stát je ve vztahu k chudým lidem „bezmocný“, tedy že proti nim nemůže použít dostatečně citelné sankce, že chudí zkrátka málo trpí. Tato krutá úvaha má určitou logiku: tomu, kdo nic nemá, nelze nic vzít, a pokud někdo trpí trvalou absolutní chudobou (bez perspektivy zlepšení), pak ho majetkové sankce opravdu nemohou příliš bolet. Jenže jak takové lidi potrestáme? Výprasky? Mučením?
Názor, že zcela nemajetní lidé bez jakékoli perspektivy trpí málo a že by je to mělo bolet ještě více, znamená ohrožení základů moderní společnosti.
Mgr. Pavel Čižinský, právník organizace Iuridicum Remedium
