Je vymáhání dluhů soukromými exekutory efektivnější než vymáhání samotnými soudci? Nestává se vymáhání pohledávek soukromými exekutory podnikatelským byznysem?
Analýza společnosti IuRe kriticky nahlíží na současný systém exekucí prováděných soukromými exekutory. Poukazuje na porušování zákonů ze strany exekutorů a navrhuje opatření k provedení reformy stávajícího systému.
Shrnutí analýzy
Ani poslední změna exekučního řádu nepřinesla kýžené narovnání systémové nerovnováhy, která v exekucích panuje od jejich zavedení v roce 2001, a to ať již mezi vymáháním pohledávek soukromým exekutorem nebo soudem, nebo ve vztahu k právům a povinnostem soukromého exekutora na jedné straně a dlužníka/povinného na straně druhé.
Přestože dostupné statistiky naznačují, že soukromí exekutoři nepřinesli významně vyšší efektivnost vymáhání pohledávek oproti soudům (ačkoliv paradoxně disponují většími pravomocemi než soudy), poslední novela ještě více omezila možnost exekucí soudy.
Dalším palčivým problémem, který přetrvává, je porušování zákonů ze strany soukromých exekutorů. Srovnáme-li četnost kárných řízení proti exekutorům s jinými právními profesemi, zjistíme, že podle údajů z let 2001 - 2009 existovala 15% pravděpodobnost, že na exekutora bude v každém roce podána kárná žaloba. V případě advokátů to byla pouze 2% pravděpodobnost (v relativně srovnatelném období let 2000 - 2011). Obdobná situace panuje i ve srovnání se soudci. Lze tedy dovodit, že soukromí exekutoři porušují zákon podstatně častěji než příslušníci srovnatelných právních profesí. Příčina tohoto stavu je zřejmě systémová a souvisí i se způsobem výběru soudních exekutorů (chybějící psychologické testy). I Exekutorská komora sama porušovala zákon: Centrální evidenci exekucí zprovoznila až po neuvěřitelných osmi letech od jejího ustanovení zákonem.
Ve světle pokračující ekonomické krize, která je doprovázena zvyšující se nezaměstnaností, je tedy stále urgentním úkolem hluboká reforma soukromých exekucí, která v exekucích vybaví soudy stejnými pravomocemi, jakým se těší soukromí exekutoři; zpřísní osobnostní požadavky na exekutorské čekatele; přesune rozhodování o odměně a hotových výdajích spojených s exekucí na soud; stanoví, že nařízení exekuce bude podléhat soudním poplatkům; ustanoví povinnost orgánů veřejné moci vymáhat pohledávky samy; zlepší přístup k informacím o exekucích přesunem vedení Centrální evidence exekucí z Exekutorské komory na stát a nakonec zavede povinnost exekutora uhradit státu náklady státem vynaložené za něj z titulu škody způsobené výkonem veřejné moci.
Bez výše uvedených úprav budou stále exekuce představovat pro určitou skupinu lidí jednoduchý zdroj příjmů ("obchod s dluhy") a stále budou zvyšovat počty lidí zahnaných do dluhové pasti, následky čehož ponese celá společnost (zvýšené náklady na sociální zabezpečení a pomoc, kriminalizace dlužníků..).
Analýzu vydala organizace Iuridicum Remedium jako součást projektu „Legal Assistance in Distrainment Execution Cases at the Time of Economic Recession“, který podpořila Nadace Open Society Fund Praha v rámci programu Emergency Fund.
