Sousedka mi vytopila byt a způsobila škodu za více než 100 000 Kč. Již 3 roky probíhá soud o náhradu škody, na základě žaloby, kterou podala pojišťovna, u které jsem měl byt pojištěn. Sousedka tvrdí, že příčinou nehody bylo samovolné uvolnění hadičky od WC v době, kdy byla na dovolené. Až po vrácení věci odvolacím soudem byl po 3 letech od události přizván k objasnění vzniku závady znalec, který ani nebyl z příslušného oboru. Pojišťovna mi zaplatila pouze zhruba polovinu škody, druhá je závislá na výsledku žaloby pojišťovny, kterou podala proti sousedce. Jak se mohu účinně dožadovat svých práv jako pasivně poškozený?
Předpokládám, že vázanost pojistného plnění na úspěšné uplatnění náhrady škody na jejím původci (sousedce) vyplývá z pojistné smlouvy. Její obsah nemám k dispozici, ale na prvém místě doporučuji nechat si ověřit, zda je postupováno podle pojistné smlouvy a také, zda obsah této smlouvy je v souladu se zákonem.
Pro účely této odpovědi vycházejme z toho, že tento postup je v pořádku. Vaší možností účinně ovlivnit soudní řízení je vstup do řízení mezi pojišťovnou a Vaší sousedkou jako tzv. vedlejší účastník. Podmínkou je zde právní zájem na výsledku sporu, není zde třeba souhlas stávajících účastníků. Není zde třeba zastoupení advokátem, ale lze jej jen doporučit. Jako vedlejší účastník máte všechna práva jako ostatní účastníci – především právo navrhovat důkazy, vyjadřovat se k provedeným důkazům, dávat procesní návrhy atd. Do řízení můžete vstoupit i v odvolacím řízení.
Vaším zájmem, stejně jako zájmem pojišťovny je prokázat odpovědnost sousedky za škodu. Ta je dána, pokud sousedka porušila nějakou právní povinnost – buď danou zákonem nebo smlouvou. To zde bude zřejmě dost obtížné: sousedka tvrdí, že příčina havárie vznikla tzv. vyšší mocí a prokázat opak je po třech letech velmi obtížné, bohužel i proto, že znalecký posudek byl vypracován tak pozdě. Co se týká oboru znalce, jako účastník řízení máte právo navrhovat vypracování jiného znaleckého posudku a to od znalce z správného oboru.
Bohužel pro Vás v civilním sporu platí důkazní břemeno žalobce – on musí prokázat, že to co tvrdí, je opřeno o důkazy a tyto důkazy musí být před soudem provedeny. Pokud se mu to nepodaří, tzv. „ztrácí při“ a jeho žaloba je zamítnuta. Je tedy na Vás a pojišťovně, jak prokážete jednak porušení právní povinnosti sousedky a také její příčinnou souvislost se vzniklou škodou.
Od města jsem koupila v privatizaci byt, který mám nyní v osobním vlastnictví. Je mi 76 let, jsem neslyšící a nemocná a proto bych chtěla byt prodat a dožít v domově důchodců. K prodeji bytu však musím mít souhlas města – spolu s kupní smlouvou jsem 18.7.2001 podepsala Dohodu o omezení pronájemního práva k bytu podle § 51 Obč. zák. na pět let a o smluvní pokutě podle § 544 Obč. zák.
Vklad mého vlastnického práva byl zapsán v katastru nemovitostí v květnu 2002, právní účinky vkladu vznikly 9.4.2002. Podle mého se pětileté omezující lhůta počítá od podepsání kupní smlouvy, ale město tvrdí, že se počítá až od právních účinků vkladu do katastru.
Byt jsem platila hotově, nikoli hypotékou nebo stavebním spořením a proto nevím, proč bych měla být omezována v dispozici s ním. Městu tím žádná škoda nevznikne, byt je zaplacený a žádné dluhy vůči městu nemám.
Postup města se na první pohled jeví pochybně. K posouzení věci je však třeba mít k dispozici smlouvu, kterou označujete jako Dohodu o omezení pronájemního práva (dále jen Dohoda) – jak plyne z jejího názvu, patrně zakazuje byt pronajímat a podle Vašeho tvrzení i prodat. Název však není pro obsah této smlouvy a jeho posouzení důležitý, podstatné je, že jste dohodu uzavřela ještě před tím, než jste se stala vlastnicí bytu. V právu platí zásada vyjádřená že nikdo se nelze předem vzdát práva, které ještě ani nebylo nabyto. Právo dispozice s předmětem vlastnictví je jedním ze základních práv vážících se k institutu vlastnictví. Toho jste však nabyla zhruba o rok později a to k podání návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Pak by byla Dohoda z 18.7.2001 neplatná a Vy jí nebyla vázána.
Opět však zdůrazňuji, že rozhodující je text smlouvy – pokud je koncipována např. jako smlouva o smlouvě budoucí o zřízení předkupního práva pro město, je situace zcela jiná.
V každém případě je pro posuzování obsahu smlouvy nutno přihlédnout ke specifickému postavení obce – ta má dle zákona povinnost dle možností vytvářet podmínky pro rozvoj sociální péče a uspokojování potřeby bydlení svých občanů. Odkazem na toto též doporučuji s obcí ještě o závaznosti či aplikaci Dohody jednat.
Můj syn podstoupil v roce 1993 těžkou operaci a od té doby je invalidní. Protože přiznání invalidního důchodu trvalo velmi dlouho, jeho rodina se třemi nezletilými dětmi žila jen z úspor a nebyla část této doby schopna platit nájem za obecní byt, platili jen služby. Město odmítlo přistoupit na splátkový kalendář. Když konečně snacha získala práci, dluh dosahoval 30 000 Kč a starosta odmítl jeho splacení. Místo toho je město vystěhovalo do ubytovny, kde jim dalo jednu místnost v přízemí a jednu v prvním patře. I vzhledem k vážnému stavu syna si našli podnájem na Mělníku odkud snacha dojíždí do práce v nepřetržitém provozu v Lovosicích, kam není o víkendech spojení. Protože nemají auto, zůstává část týdne na podnikové ubytovně a syn s dětmi na Mělníku. Žádosti o byt 1+1 IV. kat.v Lovosicích navzdory obtížné sociální situaci rodiny a zdravotnímu stavu syna nebylo vyhověno.
Město stále požaduje po synovi dluh 38 tisíc Kč + 48 tisíc penále za nájemné původního bytu. Musí jej platit, když nedostali od města náhradní byt? Nemá dluh platit ten, kdo bývalý synův byt získal?
Dluh se váže k osobě a nikoli k bytu, proto u Vašeho syna trvá povinnost dluh i s příslušenstvím splatit. Povinnost splatit dluh není závislá ani na poskytnutí bytové náhrady.
Není zřejmé, jakým způsobem byl nájem Vašeho syna v původním obecním bytě ukončen – zda výpovědí s přivolením soudu nebo dohodou s městem. Pokud by byl vydán rozsudek, v jeho výroku mohla (ale nemusela) být určena povinnost města poskytnout bytovou náhradu. Práva Vašeho syna a povinnosti města se odvíjí právě od toho, co bylo případně obsahem rozsudku.
Pokud by bylo vystěhování z bytu výměnou za ubytovnu dáno dohodou s městem, není zde opravdu žádná povinnost města náhradní byt i ubytování pro rodinu vašeho syna sehnat.
Jiná věc je, že zástupce města odmítl převzat zaplacení dluhu od snachy - město porušilo svou povinnost věřitele podle § 522 Obč.z. Recept pro dlužníky v takovýchto situacích je pak placení do soudní úschovy. Věřitel, který úmyslně nepřijal plnění je povinen nahradit škodu, která dlužníkovi vznikla. Zde by šlo o poplatky z prodlení, které naběhly z jistiny v částce 30 000 Kč po datu, kdy bylo plnění odmítnuto.
Zřejmě zde rovněž došlo ke špatné komunikaci, když si synova rodina vyložila, že opuštěním bytu a případně akceptováním bydlení v ubytovně je dluh vyřešen. Prokazování pochybení města tj. odmítnutí přijetí úhrady dluhu i případně uvedení rodiny v omyl ve snaze dosáhnout opuštění bytu bude pravděpodobně dnes již obtížné. Pokud je však možné, určitě doporučuji důkazy uchovat případně zajistit – jak pro účely jednání s městem, tak pro případné soudní řízení.
Bohužel, v opačném případě zde prostoru pro právní řešení příliš není. Doporučuji ještě zkusit jednat s městem – a to o splátkovém kalendáři či o odpuštění alespoň části úroků z prodlení. Pokud by k dohodě nedošlo, přesto doporučuji pravidelně platit splátky dluhu, které vždy označte jako splátku jistiny tj. 30 000 dluhu na nájemném. Zabráníte tak tomu, aby nebyla spláceny jen úroky, které by z nesplacené jistiny stále nabíhaly. To, že dluh podle svých možností syn platí, může mít pozitivní vliv na to, zda město podá návrh soudu, ať již v nalézacím nebo v exekučním řízení, a ostatně i na posuzování věci v tomto řízení.
JUDr. Ing. Helena Svatošová
V rámci projektu Právní pomoc sociálně vyloučeným skupinám
