Obce a jejich úředníci se zejména na sociálních odborech setkávají s problematikou dluhů, které jsou často jednou z příčin sociálního vyloučení. Komplexním řešením dlouhotrvajícího předlužení, zejména pokud jde o setrvalý stav, je na místě uvažovat o vstupu do oddlužení.
Právě oblast oddlužení zažila od 1. 6. tohoto roku zásadní změny, když nabyla účinnosti velká novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona – dále též „IZ“). Cílem tohoto článku je nabídnout základní orientaci v těchto změnách i samotném procesu oddlužení těm, kteří se ve své praxi setkávají s lidmi, kteří uvažují o řešení svých problémů s dluhy prostřednictvím oddlužení a hledají někoho, kdo jim poradí při rozhodování, zda do oddlužení vstupovat nebo nikoli.
Kolik vlastně v oddlužení dlužník zaplatí?
V úvodu je třeba uvést, že cílem oddlužení je uspokojit dluhy v maximální možné míře, ideálně tedy 100 % dluhů. V okamžiku, kdy jsou všechny dluhy uspokojeny, rovněž oddlužení končí, bez ohledu na to, jak dlouho trvalo. Výhodou je, že v oddlužení nedochází k dalšímu nárůstu dluhů, což je problém zejména u úvěrů a půjček. Řada dlužníků se mylně domnívá, že bude na nich, kolik se rozhodnou ze svých příjmů platit, pokud dosáhnou níže uvedených minimálního procentuálního splacení celkového dluhu. Není tomu tak. To, jaká částka bude z příjmu strhávána, je dáno právními předpisy a jedná se o stejnou částku, jaká je strhávána ze mzdy či jiného příjmu v případě exekuce u přednostních pohledávek. Orientační výpočet srážek lze provést hned na několika webových kalkulačkách dostupných na internetu.
Kdo se již setkal s problematikou oddlužení, tak v minulosti jistě narazil na hranici 30 % splacených dluhů. Právě tato hranice do novely platila jako v podstatě nepřekročitelná minimální hranice pro schválení oddlužení. Už na počátku soud posuzoval, jestli příjmy dostačují k tomu, aby alespoň tato minimální výše závazků přihlášených do oddlužení byla v procesu uhrazena. V případě, že příjmy k tomuto nedostačovaly a nebyly zde zvláštní okolnosti, jako souhlas věřitele s nižším uspokojením, tak soud oddlužení nepovolil.
Právě zde máme první a snad možná i nejdůležitější změnu. Podle nové právní úpravy soud na počátku vůbec nezjišťuje, jakou výši celkových dluhů dlužník uspokojí. Zjišťuje pouze, zda je schopen uhradit minimální částku, tedy zda jeho příjmy stačí na úhradu nákladů na insolvenčního správce a stejné částky pro věřitele. Výklad se zřejmě ustálí na tom, že touto částkou je myšlena odměna insolvenčního správce včetně DPH vynásobena koeficientem 2, celkem jde tedy o částku 2178 Kč v případě oddlužení jednotlivce.
Posuzování toho, zda byli věřitelé uspokojeni v maximální možné míře, se tak přesouvá do průběhu a zejména pak závěru procesu oddlužení, kdy soud posoudí, zda dlužník vyvinul dostatečné úsilí k uspokojení pohledávek. Pokud dlužník zaplatí alespoň 60 % dluhů během tří let nebo 30 % dluhů během pěti let, tak se má za to, že dlužník vyvinul přiměřené úsilí k jejich uspokojení. To, jak budou soudy přísně posuzovat případy těch, kteří na tyto hranice nedosáhly, a zda budou přesto schvalovat jejich oddlužení, je otázka. V každém případě je ale u těch, kdo nebudou schopni dosáhnout této hranice, na místě obezřetnost při podávání návrhu.
Určitou výjimku zde přestavují starobní důchodci a invalidní důchodci v druhém a třetím stupni. U nich totiž nezáleží na míře uspokojení pohledávek. Pokud platí výše uvedenou minimální částku, tak soud rozhodne o oddlužení bez ohledu na procentuální míru uspokojení věřitelů vždy, pokud nedošlo ke zrušení oddlužení v jeho průběhu (viz § 412a odst. 4 IZ). Celé toto oddlužení navíc netrvá běžných pět, ale pouze tři roky. Zároveň zde ovšem platí, že toto oddlužení může každý využít maximálně jednou za život.
Další novinkou je splácení podřízených pohledávek. Existují dluhy, kde velkou většinu tvoří smluvní pokuty za prodlení či úroky. Pokud toto příslušenství bude převyšovat výši jistin v době jejího vzniku, pak jde pro účely oddlužení o podřízenou pohledávku (§ 172 IZ). Přitom platí, že požadované míry splacení (minimálně 60 %, respektive 30 %) musí dojít bez přihlédnutí k těmto pohledávkám (§ 412a odst. 3 IZ). Podřízené pohledávky se také uhradí až poté, co jsou uhrazeny ostatní pohledávky. Fakticky tak k jejich uspokojení bude docházet spíše výjimečně.
Už jen jediný typ oddlužení
Jestliže dosud existovaly dva typy oddlužení, vedle běžnějšího plnění splátkového kalendáře také zpeněžení majetkové podstaty, tak od novely půjde již pouze o jeden smíšený typ. Bude tedy docházet jak k plnění splátkového kalendáře, tak zároveň ke zpeněžení majetkové podstaty. Samozřejmě pokud zde žádný majetek není, půjde pouze o uspokojení plněním splátek z příjmu a naopak.
Insolvenční zákon rovněž vypočítává, jaký majetek nebude muset dlužník vydat (§ 398 odst. 3 IZ). Jednak půjde o věci, u nichž je ve zprávě o oddlužení sestavené insolvenčním správcem uvedeno, že by se zpeněžením tohoto majetku nedosáhlo uspokojení věřitelů. Dále jde o obydlí, pokud jeho hodnota nepřevyšuje částku stanovenou dle prováděcího právního předpisu. Tím je nařízení vlády č. 189/2019 Sb. V této souvislosti je třeba připomenout, že to se týká pouze případů, kdy obydlí neslouží jako předmět zajištění některé z pohledávek.
Už žádný seznam závazků
Mapování dluhů a následné sestavování povinného seznamu závazků bylo často vůbec nejobtížnější činností související s podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení. Řada dlužníků o svých dluzích již ztratila přehled, a to nejen o jejich aktuální výši, ale i o tom v jaké fázi vymáhacího procesu se nalézají, případně dokonce o jejich samotné existenci.
To, že není třeba předkládat seznam závazků, ovšem neznamená, že není třeba si dluhy mapovat. Určitě by to mělo být prvním krokem při zvažování oddlužení. Dlužník by měl mít alespoň základní představu kolik dluhů má, u jakých věřitelů a v jaké zhruba výši, už jen proto, aby byl schopen zhruba odhadnout, v jaké míře je schopen věřitele v oddlužení uspokojit, a tedy jak dlouho mu bude proces oddlužení trvat. V případě, že dluhy vznikaly v době manželství, je na místě zvážit, zda nevyužít institut společného oddlužení manželů. Mohlo by se totiž stát, že by jeden z manželů byl sice oddlužen, ale věřitelé by zbytek pohledávky vymáhali po manželovi druhém.
V neposlední řadě je třeba také pamatovat na to, že dlužník musí při podání návrhu doložit to, že je v úpadku. To znamená, že dlužník má více věřitelů a se splátkami dluhu je v prodlení minimálně po dobu 30 dnů. Toto je třeba nejen doložit listinami, z nichž existence dluhu po splatnosti vyplývá, ale rovněž popsat v samotném textu návrhu na oddlužení, a to tak, aby bylo možno jasně identifikovat věřitele a aby bylo zřejmé, že jde o dluhy minimálně 30 dní po splatnosti.
Opakované oddlužení
S ohledem na částečné uvolnění podmínek zákon naopak zpřísnil možnosti opakovaných oddlužení. Předně nově říká, že ten, kdo byl oddlužen, může znovu o oddlužení požádat po uplynutí deset let. V případě, že bylo oddlužení zastaveno z důvodu, že dlužník dle předchozího rozhodnutí soudu sledoval tzv. nepoctivý záměr, bude moci dlužník žádat znovu až po pěti letech. Zákon rovněž má nové ustanovení bránící zneužívání insolvenčního práva v podobě opakovaného podávání a braní zpět insolvenčních návrhů, jako způsob komplikování vykonávacích řízení. Podle tohoto ustanovení lze podat nový návrh na oddlužení až po uplynutí třech měsíců po zpětvzetí návrhu předchozího.
Podání insolvenčního návrhu
Co zůstává stejné, je povinnost, aby dlužník podal návrh prostřednictvím advokáta, insolvenčního správce, exekutora nebo notáře, případně prostřednictvím akreditované právnické osoby (obvykle neziskové organizace). Jestliže příslušníci právnických profesí si mohou za podání návrhu účtovat odměnu ve výši 4000 Kč bez DPH, respektive 6000 Kč u oddlužení manželů, tak neziskové organizace musí tuto službu poskytovat zdarma.
Ministerstvo spravedlnosti vede dvě databáze těchto osob, které si podle názvu nelze nezapamatovat. V evidenci právnických profesionálů Vesta se mohou dobrovolně zaevidovat ti, kteří nabízí tyto služby. Druhá evidence – Sako pro neziskové organizace je povinná a organizace, které v ní nejsou uvedeny, nesmí návrhy podávat.
Samotný návrh se podává na předepsaném formuláři dostupném na webových stránkách Ministerstva spravedlnosti. K návrhu je pak třeba připojit přílohy uvedené v § 17 odst. 2 vyhlášky č. 191/2017 Sb., o náležitostech podání a formulářů elektronických podání v insolvenčním řízení.
Článek vyšel v časopise Obec a finance v rámci projektu Bezplatná advokátní pomoc a osvěta pro seniory ve věci dluhů, exekucí a udržitelnosti bydlení a zaměstnání realizovaném nevládní organizací Iuridicum Remedium, z. s., a podpořeném z prostředků České republiky Ministerstvem práce a sociálních věcí.
